close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2011

Pomoz mi prosím VIII.-Děkuji

11. ledna 2011 v 16:11 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Konichiwa! Tak jsem se dokopala napsat další díl ;) vím že to není žádná sláva,ale číst se to dá ^^


Od Sakuřiny návštěvy uplynulo už několik hodin,když se Itachi s poděšeným výkřikem svalil z postele. Celou noc ho pronásledovaly zlé noční můry,ale on jim celkem vzato bravurně vzdoroval,až do té poslední.
S velkou námahou se zvedl ze studené podlahy a posadil se na rozrochněnou přikrývku. Ačkoli příbytek byl pěkně vyhřátý Itachiho ramena se otřásala,nebylo to způsobené zimou,ale hlubokým rozrušením,které v něm jeho sny zanechaly. Pronásledovaly ho kruté představy smrti nejen vlastní,ale také Narutovi,což bylo pro bývalého člena Akatsuki mnohem bolestnější. A tak bezmocně objal svá kolena a tiše se rozplakal.

Pláč! Pro pána Boha už zase.
Itachi měl dojem,že od té doby co ho Uzumaki zachránila a on se bezpečně zotavoval v této lesní skrýši,brečel až příliš často. Do té chvíle se mu tento projev emocí příčil,ba ho považoval za slabošský a sobě nevlastní,ale teď? Natahuje tu moldánky jako malé děcko. Všechno tohle chování mělo příchuť absurdity,aneb nikdy by nepovažoval za možné aby se člověk mohl za tak krátkou dobu změnit,nebo lépe řečeno vrátit se k něčemu co už si myslel,že zapomněl. Projevovat emoce,jako každý normální člověk!
Avšak i přes tento bezpochyby pozitivní jev měl na sebe Itachi vztek,tedy spíše se zlobil na blonďatý úkaz,který mu bez pozvání vtrhl do života a který taky mohl za jeho náhlou charakterovou změnu. A co bylo důležitější,tenhle úkaz se stal jeho drogou,která teď bohužel nebyla nikde k sehnání.
Ach! Jak to bylo celé k smíchu,celá tahle prapodivná situace. A on teď nemohl dělat nic jiného než sedět a čekat až se objeví jeho dealer,růžovovlasé děvče,které mu včera naslibovalo novou dávku. Bylo skoro poetické o tom takhle přemýšlet,leč to byla vlastně pravda. Sakura mu slíbila svou pomoc,dala mu naději na šťastný konec téhle šarády,ačkoli on už v žádný takový konec nedoufal. Myslel pouze na to,že takové jako je sám čeká jen jednosměrná jízdenka do pekla,jak by někoho takového mohla potkat láska,nebo třeba jen obyčejná lidská vlídnost a porozumění?
Zabil své rodiče. Svůj klan!
Udělal to přece pro vesnici.
K smíchu! Takhle se omlouvá vražda svých blízkých?
Já musel....
Musel....
To proto ho Naruto opustil? Pochopil že jsem zrůda?
Ne,měl jiný důvod,ale jaký sakra?
Itachi zabořil hlavu do polštáře,skrčil se a přitáhl kolena k sobě. Teď se pokusí na nic nemyslet,je načase vyčkávat svou spasitelku,dívku,která se v jeho absurdních představách proměnila v hrdinku,dívku,která měla ve svých rukách jeho osud.
Nakonec nemusel čekat dlouho. Sakura dodržela své slovo a objevila se ve stejný čas,jako minule. Zdála se být nervózní,ale velice se snažila své rozpoložení skrýt. Itachimu to přišlo skoro zábavné,pakliže se vezme v potaz,že člověk kterému tu jde o všechno je on,ale nechal to běžet a radši vyčkával.


Sakura byla nervózní jako ještě nikdy. Dokonce ani při zkouškách na akademii se jí kolena netřásla,tak jako dnes. Samozřejmě velmi dobře věděla,že spíš než situací,ve které se nachází je to způsobeno osobou se kterou se v ní nachází.
K čertu se všemi Uchihy světa! Tímto trochu ulevila nervům a ulehčeně se pousmála. O poznání klidněji Itachiho pozdravila a přesunula se za ním k posteli,kde se nejprve postarala o zranění,která už naléhavě potřebovala nový převaz. Když zkompletovala svou práci,vytáhla z batohu nějaké jídlo a pití,které se dočkalo velmi nadšených ovací,a když už starší Uchiha vesele pomlaskával,začala mu Sakura po částech vysvětloval její plán.

Nebylo nejmenších pochyb že ho vymýšlela sama,jelikož přesně odpovídal ženské povaze všechno komplikovat a romantizovat. Avšak Itachi neměl vůbec sílu ani chuť jí něco vytýkat. Byl rád,že alespoň někdo mu chce pomoci znovu získat člověka po jehož boku chce trávit zbytek života. A tak,když dívka skončila přednes jejího plánu vzal do dlaně Sakuřinu ruku poděkoval a s nevelkým nadšením ji políbil.