Ohayooo jsem tu znova i s pokračováním svojí povídky Pomoz mi prosím,takže pokud se to někomu bude chtít číst,tak má možnost. Omlouvám se jestli tam budou nějaké chybky,ale jen jsem to po sobě v rychlosti přelétla,takže předem Gome
Od události mezi dvěma milenci v lesích neuběhla ani hodina,když ze stromu blízko Itachiho úkrytu seskočila dívčí postava. Ano,všechno viděla i slyšela. Byla svědkem celého tohoto prapodivného představení a ačkoli bylo vše nadmíru jasné,ona to pořád nechápala,nebo spíše nechtěla chápat.
Dnes měla vážně štěstí,Naruto nebyl tak obezřetný,jako jindy,dnes ne. Samozřejmě to,že se jí ho nakonec podařilo vystopovat přikládala především vlastnímu umu,než Narutově selhání a byla tedy se sebou velice spokojená. Ale když ji všechny indicie dovedly na toto místo začala být Sakura nesvá. Nakonec,proč by sem Naruto,ať už s jakýmkoli úmyslem někoho vodil? Všechno jí bylo jasné méně a méně,tedy alespoň do té doby než usmívající se Uzumaki pomalu vytlapkal z chatrče a schoval se na střeše. Protože jakmile se dveře otevřely znovu a Sakura spatřila postavu v nich stojící bylo jí vše jasné až přespříliš.
"Uchiha Itachi" Haruno se cítila,jako by jí někdo vrazil políček do tváře. Teď už bylo všechno jasné,tak dokonale jasné! Zapadalo to do sebe všechno,Narutovo mlčení,vytrácení se z vesnice,jeho až paranoidní obezřetnost,a ačkoli se to špatně přiznávalo,vysvětloval se tím i Uzumakiho zamilovaný pohled. V tomhle Sakura Narutovi velice dobře rozuměla,zamilovat se do Uchihy nebyl problém,a stačilo tak málo. Jediný pohled hlubokých,černých očí a člověk by skočil i z okna.
A tenhle Itachi...byl dokonce ještě krásnější než Sasuke.
Sakura si chvatně uvědomila,že se nepřišla rozplývat nad krásou Uchihů a znovu se pořádně zadívala na situaci,která se právě odehrávala mezi Itachim a Narutem.
Itachi stál ve dveřích a rozhlížel se po okolí,tvářil se naoko naštvaně,potom zakřičel dlouze Narutovo jméno. Uzumaki to už na střeše nevydržel a tak se zavěsil hlavou dolů a .....proboha!
"Políbili se,prokrista,oni se políbili!" Sakura to mimoděk řekla nahlas,ale nikdo ji naštěstí neslyšel.
Tohle se odehrálo před tím než viděla Naruta vyděšeně vyletět ze dveří. Nejdřív si myslela,že se mu třeba Uchiha pokusil ublížit,ale když viděla jak se za ním plahočí,jak na něj křičí,že ho miluje a jak následně padá na zem,došlo jí,že tím to nebylo.....
"Tak co se tam sakra stalo? Co se ti honí myslí Naruto?" Sakura promýšlela co má dělat,ale to bylo už prakticky zbytečné. Rozhodla se jakmile viděla Uzumakiho pláchnout z chatrče. Nenechá to jen tak,tohle vyřeší za každou cenu. Třeba jí bude to pako blonďaté za čas vděčné.
Usmála se a vydala se směrem ke dveřím.
Itachi stále ležel na posteli,oči dokořán,netečně zírajíc do stropu. Už neplakal,jeho slzy zaschly na tváři,nebo se tiše vpily do polštáře. Momentálně přemítal,přemítal o něm.....
"Pro krista,co jsem udělal špatně?" Itachi vyhrkl otázku a bezmocně rozhodil rukama,až mu bolestně škublo v rameni. Smutně se pousmál,když si vzpomněl,jak mu Naruto tuhle ránu ošetřoval.
Jak si musel roztrhat tričko,aby měl nějaký obvaz,jak ho chodil převazovat,jak se na něj díval,jak se usmíval,ano...ten úsměv dováděl Itachiho k šílenství. A teď? Co bude? Co když už se nevrátí? Co bude proboha?
Nevěděl...nevěděl už vůbec nic,jeho myšlenky se upínaly pouze na tu děsivou realitu samoty.
To ho děsilo ze všeho nejvíc. Už nechtěl být sám,nechtěl být bez něj......
Tímhle vším si prošel a nestál o to,procházet si to znovu. Pravda je,že ještě před týdnem by mu to bylo jedno,bylo by mu fuk jestli bude do konce života sám,ale teď už to nedokáže.
Když Naruta sledoval,byl několikrát svědkem jak se po jeho plamenných projevech citů a přívalu ohraných,ale stále platných frází,lidé mění. Jistě...byl tím přímo pověstný,ale cožpak Itachiho,byť jen na okamžik napadlo,že by to Uzumaki dokázal i s ním?
Uchiha zavřel oči. Měl by toho nechat,dnes už bylo toho myšlení až až,ale i když si bude tohle říkat,nepomůže mu to. Jemu už nepomůže nic.
Itachi byl natolik zahloubán do sebe a svých problémů,že si ani nevšiml když se vchodové dveře s tichounkým vrznutím pootevřely.
Sakura se přiblížila ke dveřím a na okamžik zastavila. Promyslela to důkladně? Třeba se jí pokusí zabít,nebo třeba hůř,znásilnit.
Tuhle myšlenku však okamžitě,byť s lehce uraženě,zahnala. Po vášnivém polibku mezi Narutem a Sasukeho bratrem,bylo jisté že na ženy nejspíš nebude.
Ačkoli se přesvědčila že jí žádné zjevné nebezpečí nehrozí,stála přede dveřmi jako přimrazená.
Nakonec po krátkém vnitřním souboji vzala za kliku a jemně ji stáhla dolů. Dveře se začaly pomalu otevírat a na to jak byly staré,překvapivě skoro nevrzaly. Pořád ještě byla možnost se na to všechno vykašlat a utéct,ale Sakura necouvla. Energicky otevřela a vstoupila do místnosti.
Itachi v prvním okamžiku nezaregistroval že někdo vstupuje,ale když zaslechl kroky zostražitěl.
Posadil se na posteli a čekal,čekal že Naruto pochopil,naivně doufal v jeho návrat.
O to více překvapený byl,když se místo milované Uzumakiho tvářičky zjevila Sakura.
Znal ji,byla v týmu 7 společně s jeho bratříčkem a Narutem,ale co tu chce?
Spustil nohy z postele a zkusil se postavit,ale necítil se dobře,a tak se mu zamotala hlava. Se žuchnutím spadl zpět na postel. Prozatím nikdo nepromluvil.
Všiml si jak se na něj dívka dívá,všiml si jejího ustrašeného výrazu,když se pokusil vstát a všiml si jak rychle byl nahrazen soucitným,když se zhroutil do peřin. Pomyslel si,jak je to absurdní.
Znovu se vrátil pohledem k Sakuře. Byl čas položit jí klíčovou otázku,ale nakonec to nebylo nutné jelikož ho dívka předběhla.
"Ehmm..." Sakura se necítila příjemně. Jeho oči si ji velmi důkladně prohlížely,dalo se to přirovnat skoro k rentgenovému snímání. V nejmenším ji to nepřekvapovalo,přece jen to byl Uchiha,ale myslela si že po konfrontaci se Sasukem ji už žádný pohled uhrančivě černých kukadel nedojme.
To byl v případě Itachiho veliký omyl. Skenoval ji pohledem a předvídal každou další myšlenku,každičký sebemenší pohyb. Byl génius a ona to moc dobře věděla.
Udělala další krok směrem k posteli.
"Myslím,že se asi představovat nemusím,že?" snažila se o klidný tón a vcelku se to dařilo.
Itachi se zatvářil zaskočeně,jako by nečekal,že se Sakura pokusí promluvit. Pak nasadil obvyklou masku hráče pokeru.
"Ne,to jistě nemusíš,vím kdo jsi...spíš by mě ale zajímalo co tu chceš?" zintenzivnil svůj pohled a trpělivě čekal.
Sakura se ale tvářila celkem vyrovnaně což ho maličko zamrzelo. Bylo vidět,že přemýšlí nad formulací odpovědi.
"Vím všechno,všechno o tobě a Narutovi!" Sakura vyjekla bez sebemenšího varování,takže se Itachi vyděsil.
"Vím o vás všechno!" zopakovala dívka pro jistotu.
Itachi se užuž chystal něco namítnout,ale byl donucen mlčet.
"Vím všechno,a chci ti pomoct!" Sakura vyřkla svůj konečný verdikt. S načervenalými tvářemi se zadívala na Uchihu,čekala jak zareaguje na její návrh.
Itachi seděl na posteli a proti své vůli se také červenal,zíral do stropu a přemýšlel o tom co bylo vyřčeno. Potřeboval si to rozmyslet,potřeboval pochopit o co tu jde,potřeboval čas a dostal ho.
Sakura mu zdělila,že si to může rozmyslet do druhého dne a když Itachi sjel pohledem ze stropu na místo,kde stála dívka,nikdo tam nebyl. Znovu si pomyslel,jak bylo celé tohle setkání absurdní.
Teď měl úkol. Již v tuto chvíli si byl skoro na sto procent jistý,že si od Sakury pomoct nechá.
Chtěl Naruta za každou cenu zpět. Usmál se a znovu začal pozorovat strop chatrče.
Doufal,že se dívka zítra ukáže brzy a že jí bude moci zdělit svoje rozhodnutí. S touto ideou se začal propadat do neklidného,avšak tolik potřebného spánku.









