close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2010

Pomoz mi prosím VII- Pomoc???

30. srpna 2010 v 14:47 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Ohayooo jsem tu znova i s pokračováním svojí povídky Pomoz mi prosím,takže pokud se to někomu bude chtít číst,tak má možnost. Omlouvám se jestli tam budou nějaké chybky,ale jen jsem to po sobě v rychlosti přelétla,takže předem Gome


Od události mezi dvěma milenci v lesích neuběhla ani hodina,když ze stromu blízko Itachiho úkrytu seskočila dívčí postava. Ano,všechno viděla i slyšela. Byla svědkem celého tohoto prapodivného představení a ačkoli bylo vše nadmíru jasné,ona to pořád nechápala,nebo spíše nechtěla chápat.

Dnes měla vážně štěstí,Naruto nebyl tak obezřetný,jako jindy,dnes ne. Samozřejmě to,že se jí ho nakonec podařilo vystopovat přikládala především vlastnímu umu,než Narutově selhání a byla tedy se sebou velice spokojená. Ale když ji všechny indicie dovedly na toto místo začala být Sakura nesvá. Nakonec,proč by sem Naruto,ať už s jakýmkoli úmyslem někoho vodil? Všechno jí bylo jasné méně a méně,tedy alespoň do té doby než usmívající se Uzumaki pomalu vytlapkal z chatrče a schoval se na střeše. Protože jakmile se dveře otevřely znovu a Sakura spatřila postavu v nich stojící bylo jí vše jasné až přespříliš.
"Uchiha Itachi" Haruno se cítila,jako by jí někdo vrazil políček do tváře. Teď už bylo všechno jasné,tak dokonale jasné! Zapadalo to do sebe všechno,Narutovo mlčení,vytrácení se z vesnice,jeho až paranoidní obezřetnost,a ačkoli se to špatně přiznávalo,vysvětloval se tím i Uzumakiho zamilovaný pohled. V tomhle Sakura Narutovi velice dobře rozuměla,zamilovat se do Uchihy nebyl problém,a stačilo tak málo. Jediný pohled hlubokých,černých očí a člověk by skočil i z okna.
A tenhle Itachi...byl dokonce ještě krásnější než Sasuke.
Sakura si chvatně uvědomila,že se nepřišla rozplývat nad krásou Uchihů a znovu se pořádně zadívala na situaci,která se právě odehrávala mezi Itachim a Narutem.
Itachi stál ve dveřích a rozhlížel se po okolí,tvářil se naoko naštvaně,potom zakřičel dlouze Narutovo jméno. Uzumaki to už na střeše nevydržel a tak se zavěsil hlavou dolů a .....proboha!
"Políbili se,prokrista,oni se políbili!" Sakura to mimoděk řekla nahlas,ale nikdo ji naštěstí neslyšel.

Tohle se odehrálo před tím než viděla Naruta vyděšeně vyletět ze dveří. Nejdřív si myslela,že se mu třeba Uchiha pokusil ublížit,ale když viděla jak se za ním plahočí,jak na něj křičí,že ho miluje a jak následně padá na zem,došlo jí,že tím to nebylo.....
"Tak co se tam sakra stalo? Co se ti honí myslí Naruto?" Sakura promýšlela co má dělat,ale to bylo už prakticky zbytečné. Rozhodla se jakmile viděla Uzumakiho pláchnout z chatrče. Nenechá to jen tak,tohle vyřeší za každou cenu. Třeba jí bude to pako blonďaté za čas vděčné.
Usmála se a vydala se směrem ke dveřím.

Itachi stále ležel na posteli,oči dokořán,netečně zírajíc do stropu. Už neplakal,jeho slzy zaschly na tváři,nebo se tiše vpily do polštáře. Momentálně přemítal,přemítal o něm.....
"Pro krista,co jsem udělal špatně?" Itachi vyhrkl otázku a bezmocně rozhodil rukama,až mu bolestně škublo v rameni. Smutně se pousmál,když si vzpomněl,jak mu Naruto tuhle ránu ošetřoval.
Jak si musel roztrhat tričko,aby měl nějaký obvaz,jak ho chodil převazovat,jak se na něj díval,jak se usmíval,ano...ten úsměv dováděl Itachiho k šílenství. A teď? Co bude? Co když už se nevrátí? Co bude proboha?
Nevěděl...nevěděl už vůbec nic,jeho myšlenky se upínaly pouze na tu děsivou realitu samoty.
To ho děsilo ze všeho nejvíc. Už nechtěl být sám,nechtěl být bez něj......
Tímhle vším si prošel a nestál o to,procházet si to znovu. Pravda je,že ještě před týdnem by mu to bylo jedno,bylo by mu fuk jestli bude do konce života sám,ale teď už to nedokáže.
Když Naruta sledoval,byl několikrát svědkem jak se po jeho plamenných projevech citů a přívalu ohraných,ale stále platných frází,lidé mění. Jistě...byl tím přímo pověstný,ale cožpak Itachiho,byť jen na okamžik napadlo,že by to Uzumaki dokázal i s ním?
Uchiha zavřel oči. Měl by toho nechat,dnes už bylo toho myšlení až až,ale i když si bude tohle říkat,nepomůže mu to. Jemu už nepomůže nic.
Itachi byl natolik zahloubán do sebe a svých problémů,že si ani nevšiml když se vchodové dveře s tichounkým vrznutím pootevřely.

Sakura se přiblížila ke dveřím a na okamžik zastavila. Promyslela to důkladně? Třeba se jí pokusí zabít,nebo třeba hůř,znásilnit.
Tuhle myšlenku však okamžitě,byť s lehce uraženě,zahnala. Po vášnivém polibku mezi Narutem a Sasukeho bratrem,bylo jisté že na ženy nejspíš nebude.
Ačkoli se přesvědčila že jí žádné zjevné nebezpečí nehrozí,stála přede dveřmi jako přimrazená.
Nakonec po krátkém vnitřním souboji vzala za kliku a jemně ji stáhla dolů. Dveře se začaly pomalu otevírat a na to jak byly staré,překvapivě skoro nevrzaly. Pořád ještě byla možnost se na to všechno vykašlat a utéct,ale Sakura necouvla. Energicky otevřela a vstoupila do místnosti.


Itachi v prvním okamžiku nezaregistroval že někdo vstupuje,ale když zaslechl kroky zostražitěl.
Posadil se na posteli a čekal,čekal že Naruto pochopil,naivně doufal v jeho návrat.
O to více překvapený byl,když se místo milované Uzumakiho tvářičky zjevila Sakura.
Znal ji,byla v týmu 7 společně s jeho bratříčkem a Narutem,ale co tu chce?
Spustil nohy z postele a zkusil se postavit,ale necítil se dobře,a tak se mu zamotala hlava. Se žuchnutím spadl zpět na postel. Prozatím nikdo nepromluvil.
Všiml si jak se na něj dívka dívá,všiml si jejího ustrašeného výrazu,když se pokusil vstát a všiml si jak rychle byl nahrazen soucitným,když se zhroutil do peřin. Pomyslel si,jak je to absurdní.
Znovu se vrátil pohledem k Sakuře. Byl čas položit jí klíčovou otázku,ale nakonec to nebylo nutné jelikož ho dívka předběhla.


"Ehmm..." Sakura se necítila příjemně. Jeho oči si ji velmi důkladně prohlížely,dalo se to přirovnat skoro k rentgenovému snímání. V nejmenším ji to nepřekvapovalo,přece jen to byl Uchiha,ale myslela si že po konfrontaci se Sasukem ji už žádný pohled uhrančivě černých kukadel nedojme.
To byl v případě Itachiho veliký omyl. Skenoval ji pohledem a předvídal každou další myšlenku,každičký sebemenší pohyb. Byl génius a ona to moc dobře věděla.
Udělala další krok směrem k posteli.
"Myslím,že se asi představovat nemusím,že?" snažila se o klidný tón a vcelku se to dařilo.

Itachi se zatvářil zaskočeně,jako by nečekal,že se Sakura pokusí promluvit. Pak nasadil obvyklou masku hráče pokeru.
"Ne,to jistě nemusíš,vím kdo jsi...spíš by mě ale zajímalo co tu chceš?" zintenzivnil svůj pohled a trpělivě čekal.
Sakura se ale tvářila celkem vyrovnaně což ho maličko zamrzelo. Bylo vidět,že přemýšlí nad formulací odpovědi.

"Vím všechno,všechno o tobě a Narutovi!" Sakura vyjekla bez sebemenšího varování,takže se Itachi vyděsil.
"Vím o vás všechno!" zopakovala dívka pro jistotu.
Itachi se užuž chystal něco namítnout,ale byl donucen mlčet.
"Vím všechno,a chci ti pomoct!" Sakura vyřkla svůj konečný verdikt. S načervenalými tvářemi se zadívala na Uchihu,čekala jak zareaguje na její návrh.

Itachi seděl na posteli a proti své vůli se také červenal,zíral do stropu a přemýšlel o tom co bylo vyřčeno. Potřeboval si to rozmyslet,potřeboval pochopit o co tu jde,potřeboval čas a dostal ho.
Sakura mu zdělila,že si to může rozmyslet do druhého dne a když Itachi sjel pohledem ze stropu na místo,kde stála dívka,nikdo tam nebyl. Znovu si pomyslel,jak bylo celé tohle setkání absurdní.
Teď měl úkol. Již v tuto chvíli si byl skoro na sto procent jistý,že si od Sakury pomoct nechá.
Chtěl Naruta za každou cenu zpět. Usmál se a znovu začal pozorovat strop chatrče.
Doufal,že se dívka zítra ukáže brzy a že jí bude moci zdělit svoje rozhodnutí. S touto ideou se začal propadat do neklidného,avšak tolik potřebného spánku.

Pomoz mi prosím VI- Miluju tě

6. srpna 2010 v 14:49 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Ohayo :) tak jsem po dlouhé době zase tu a na uvítanou jsem připravila šestý díl kapitolovky Pomoz mi prosím :o) tak jen doufám,že alespoň někomu to udělá radost.


Konoha byla zalitá září ze zapadajícího slunce. Ulicemi se vláčely stíny lidí,jenž se vraceli z práce,nebo do ní naopak právě šli. Mezi těmi stíny byla i Sakura Haruno. Proplétala se lidskými hordami s jediným cílem: najít svého přítele.
Poslední dobou se jí nějak nezdál. Navenek dělal,že je vše v pořádku,ale přece jen ho už nějakou dobu znala a tak jí bylo jasné,že v pořádku není ani za mák.
Sakura nikdy netrpěla paranoidními představami a dokázala si tak dát dvě a dvě dohromady. Naruto byl prostě a jednoduše zamilovaný,na tom by sice nebylo nic fascinujícího,ale ona musela vědět kdo je ta šťastná.
Celá léta usiloval pouze o ni,zval ji na rande a všemi těmi jeho nemožnými způsoby se ji snažil dobýt. Samozřejmě bezútěšně. Sakura byla nedobytná,jako titanový trezor,ale teď když už je očividné,že Naruto si našel na svoje pokusy o flirt někoho jiného,ji to zraňovalo.
A celkově se jí jeho poblouznění nějak nezdálo. Trvalo už týden. Ptala se ho,ryla do něj,dokonce se ho pokusila sledovat,ale Naruto si ji vždycky všiml a setřásl ji.
Začínala se v myšlenkách ubírat správným směrem a nakonec na to přišla,tedy alespoň částečně!
Jejím závěrem byl fakt,že chodí s někým,kdo není z vesnice,ano,to bude ONO! Byla tak zamyšlená,že dokonce ani nezaznamenala,naproti ní jdoucího Sasukeho. Z jejího hloubání ji probral až náraz do Uchihova těla a jeho následné kletí a sprška nadávek na její osobu. Jindy by jí to ublížilo,ale dnes se prostě jen stroze omluvila a rozeběhla se prohledat Narutova oblíbená místa mimo vesnici.
Sasuke sledoval její vzdalující se postavu nechápajícím pohledem.
"Co to s tou nánou dneska je?" chvíli ještě sledoval,zda se nevynoří někde za rohem,a když bylo jisté že se nevrátí,dal se pan Arogantní zase do cesty směrem domů.


Mezitím v chatrči uprostřed lesa

"Narutooooo,Narutooooooo,tak kde jsi ty jeden lišáku?" Itachi svraštil obočí a namáhavě se zvedl z postele. Bylo to už týden od doby co ho Naruto našel umírajícího v lese. Spousta ran už byla zhojená,ale ty vážnější Itachiho stále trápily.
Zato musel uznat,že vztah k "Lišáčkovi" mu značně pomáhal,když byl Naruto u něj,rány jako by se hojily světelnou rychlostí.
Teď se ten trouba,ale někde schovává a nechce vylézt. A to není fér protože Itachi dostal chuť ho slíbat po celém tom jeho úžasném těle.
Nazul si boty a důkladně prohledal chatrč,bohužel Naruto nebyl k nalezení a tak mu nezbylo nic jiného než s povzdechem vylézt ven a porozhlédnout se v okolí.
Itachi došel ke dveřím a rázně je otevřel,možná až moc rázně jelikož ho bolestivě píchlo v nezhojené ruce.
To ho naštvalo a tak zplna hrdla zařval na celý les: "NARUTOOO,KDE JSI SAK-" ani nedořekl.
Cosi blonďatého seskočilo ze střechy a momentálně to dravě sálo Itachiho rty.
Naruto se usmíval,ne ale normálně,zářily mu oči,ty jeho hluboké studánkově modré oči byly dnes jaksi ještě hlubší a zářily milionem hvězd. Bylo do očí bijící,že Uzumaki je šťastný,šťastný,jako ještě nikdy v životě.
Když už páru začal pomalu docházet kyslík a odtrhnutí bylo tedy nevyhnutelné,vzal Blonďáček svého milence do náruče a odnesl jej zpátky do postele,kde ho se vší něhou položil.
Itachi se znovu zakabonil.
"Děje se něco" Naruto se jeho výrazu polekal. "Udělal jsem snad něco špatně?"
Itachi prudce zavrtěl hlavou,až mu do obličeje spadalo pár pramenů uhlově černých vlasů.
"Ne,nic jsi neudělal špatně,jen víš...." Itachi hledal správná slova.
"Jen se ke mně chovej víc,jako k chlapovi,když jsi na mě pořád tak něžný,připadám si jako děcko" Itachi vrhl na Naruta dlouhý,významný pohled a čekal na reakci.
Na Uzumakiho tváři začal hrát rozverný úsměv.
"Ale zlato" řekl medovým hláskem,až Itachiho zamrazilo.
"Když ty jsi tak roztomilý! Já si prostě nemůžu pomoct" Uzumaki se zakousl do Uchihova ušního lalůčku a počal ho ožužlávat,což byla Itachiho slabina. Vydal ze sebe táhlý vzdech a svalil se na záda,aby měl Naruto přístup ke všem jeho citlivým místečkům. Toho bylo co nevidět patřičně využito.
Blonďáčkovi polibky sklouzly na krk,kde za použití jazyka, zvlhčovaly terén,dále ke klíční kosti,až ke hrudníku na kterém se v přítmí místnosti rýsovaly decentně vypracované svaly.
Tady se Naruto na okamžik zastavil,nikdy nedokázal pokračovat aniž by se alespoň na chvilku nekochal. Přejížděl pohledem každičký záhyb jeho kůže,každičkou jizvičku,nebo sebemenší nedokonalost ačkoli těch mnoho nebylo. Itachi byl nádherný do posledního detailu. Naruto se přestal zdržovat úvahami a dal se znovu do práce na hrudníku svého milence. Na řadu přišli bradavky,další místo kde byl Uchiha velmi citlivý. Uzumaki si gestem starého mazáka navlhčil prsty a začal jimi obkružovat levou bradavku,pro druhou si připravil mučení ve svých ústech,a tak se tedy sehnul a jemně ji vsál. Skoro automaticky byl odměněn salvou vzdechů,které ho ještě vyburcovaly ke většímu úsilí. Bohužel byl najednou nucen přestat,když se Itachi vzepřel na loktech. Věnoval Narutovi jeden ze svých pečlivě nacvičených pohledů,typ: "teď pěkně poslouchej co se ti tu chystám říct" a čekal než to Uzumakimu dojde,což oproti jeho očekávání netrvalo ani tak dlouho.
"Naruto,chtěl bych ti něco říct" nechal si minutku na dramatickou pauzu a pak pokračoval v dobře promyšleném tahu.
"Nevím sice jak budeš reagovat,jelikož..." přišla Itachim velmi přesně vypočítaná reakce.
"Buď tak hodný a vyklop to bez té omáčky ano? Takhle to vypadá,jako by jsi mě chtěl opustit" Naruto se zatvářil výhružně,snad proto,aby se o nic takového Uchiha ani nepokoušel.Tím na jeho tváři vykouzlil milý úsměv.
"Ne ne,to jsem říct nechtěl věř mi. Chtěl jsem ti říct...." další přesně vykalkulovaná pauza.
"Miluju tě Naruto" Itachi se celou dobu díval zpříma do Blonďáčkových očí a ve chvíli,kdy se vyjádřil ze svých citů v nich spatřil strach,což ho naprosto překvapilo a ohromilo.
"Není to z vděčnosti,na to ani nemysli!" snažil se zachránit celou situaci.
"Miluju tě prostě....." Ksakru-pomyslel si Itachi zoufale,na co je člověku být génius,když nedokáže vysvětlit proč miluje?
Naruto se začal rychle stahovat z Itachiho dosahu,sklouzl z postele a rozeběhl se ke dveřím. Byl vyděšený jako ještě nikdy! Klidně by si to teď rozdal s celými Akatsuki najednou,jen aby unikl nastalé situaci. Věděl,že to co bylo řečeno,myslel Itachi vážně,v tom problém nebyl. Momentálně byl největší problém v něm samém. Itachiho miloval,ale říci mu to? A co se stane až odejde? Co když ho zabijí? Co potom? Teprve teď na něj všechno dolehlo a on poprvé v celém svém životě porušil svoje nindo a utekl.
Itachi se vyškrábal na nohy a vylétl ze dveří,kde klopýtl a upadl na zem,viděl jako v mlze vzdalující se Narutovu postavu a z posledních sil zařval : "Miluju tě,vrať se zpátky a o všem si promluvíme. NARUTOOOOOO" pak se mu zlomil hlas a on pochopil,že se nevrátí,dnes určitě ne. Doufal že mu jen něco přelétlo přes nos a že se to zítra celé vysvětlí. Doplazil se tedy na postel,kde se schoulil do klubíčka a proti své vůli se rozplakal.