Mno,aby to nějak shrnula :D je tu další díl mé povídky...vlastně ho ani nedokážu nějak popsat,nevím jestli se mi povedl,ale snad se to alespoň bude dát číst :) a myslím že ho věnuji Kha,za to že má svatou trpělivost a tyhle moje škváry čte ^_^
Btw. název není nic moc,ale lepší mě nanapadl ^w^
Do Konohy Naruto přišel asi v půl jedenácté. Kupodivu se po něm nikdo nesháněl,tedy...někdo přeci jen ano. Byl už u dveří svého domu,když se mu najednou zdálo,jakoby něco slyšel. Otočil se,ale nikoho si nevšiml a tak tomu dál nevěnoval pozornost. Odemkl dveře a když za sebou užuž chtěl zamknout ozval se ze stínů důvěrně známý hlas. "Kde jsi byl?" otázka byla strohá,přímá a vyslovena byla až s děsivou odměřeností. Narutovi přejela přes záda husí kůže. "Sasuke?" trochu se mu zachvěl hlas,když vyslovoval jméno svého nejlepšího přítele.
"Tak povíš mi to?" Sasuke vystoupil ze stínů a postavil se do dveří,aby mu Naruto nemohl zavřít před obličejem.
Naruto se narovnal a podíval se nejmladšímu z Uchihů do tváře. "Byl jsem se projít" odvětil,teď už s naprostým klidem Naruto a zabodl svoje studánkové oči do Sasukeho černých.
Přímost blonďáčkovi odpovědi zjevně Uchihu zaskočila. Zavrtěl hlavou a protočil oči. "Tohle už mi nedělej Ubožáku! Měl jsem to tebe docela strach" plácl Naruta po rameni a zase rychle zmizel do temnoty noci.
"Co tohle mělo znamenat,pane bože" zamumlal si pro sebe Uzumaki a zavřel dveře od bytu.
Svlékl se do pyžama,došel si pro batoh a začal do něj házet léky,obvazy,a v neposlední řadě nějaké to jídlo,aby Itachi ani v nejmenším nestrádal. Vážně mu neskutečně záleželo na jeho stavu. Připadal si,jako omámený,nebo zdrogovaný,těžko se to dalo rozpoznat. Tak moc se těšil,až za ním zítra zase půjde,že ani nemohl usnout. Pořád se převaloval a myslel na něj,na to jak tam tak bezmocně ležel,na to jak byl sladký a nevinný,když spal. Člověku se jen těžko věřilo,že ten muž s andělskou tváří byl vrah nespočtu lidí,svých příbuzných,ale i dalších,jenž zabil jako člen Akatsuki.
Nakonec usnul samosebou opět s myšlenkami na Itachiho.
Slunko už vysvitlo a jeho horké paprsky se začaly přes okno opírat do Narutovi tváře. Blonďáček se pomalu probouzel k životu. Neochotně se posadil na postel a zamžoural,dosud spánkem zastřenýma očima na velké nástěnné hodiny. "Do háje" ulevil si. Nepatrně zaspal,jen tak asi o dvě hodiny. Byl to nejspíš následek jeho nočního "meditování" nad Itachim. Přemýšlel nad ním tak usilovně,že usnul až ve dvě hodiny ráno. A teď? Teď bylo deset a on měl v plánu vyrazit před osmou. Co když už se probral? Naruto nechtěl ztrácet drahocenný čas,jenž mohl věnovat péči o,jak by se to dalo nazvat? O jeho "tajemství". Věděl,že o něm nesmí nikomu říct,ani Irukovi,nebo Jiraiyovi,natož třeba Sasukemu.
V rychlosti na sebe naházel oblečení,nijak se nezaobíral detaily typu-že si vzal děravé ponožky, nezapnul si poklopec a ani mikinu. Popadl batoh,který si včera prozíravě připravil,nazul boty a svištěl za svým "tajemstvím".
Měl kliku protože u brány Listové nebyla ani noha. Vesele jí proběhnul a utíkal lesem,aby u těch chatrčí byl co nejrychleji.
Pořád ještě nedokázal pochopit proč se sakra těší na to,až ho uvidí. Nevěděl to,vážně netušil,ale došlo mu,že to snad radši ani vědět nechce. Užíval si ten pocit štěstí,který mu dodávala péče o zraněného Itachiho.
Už zase stál před těmi chatrčemi a už zase neměl ani páru o tom,jak se sem dostal. Rozbušilo se mu srdce,když stál u první z chatrčí a bral opatrně za kliku. Dveře tiše klaply a s mírným zavrzáním se otevřely. Naruto vešel dovnitř. Jeho pohled okamžitě směřoval na starou postel a kupodivu tam pořád ležel. Jeho největší,včerejší noční můrou bylo,že se vrátí a Itachi už tu nebude. Ani moc nepřemýšlel nad tím,že s počtem zranění co Uchiha utržil,by byl útěk takřka nemožný.
Došel k posteli a posadil se na židli. Začal z batohu vytahovat obvazy a dezinfekci,aby mohl převázat rány. Naklonil se nad Itachiho o němž si myslel že spí,nebo je ještě pořád mimo sebe a začal mu odmotávat z paže svoje roztrhané triko,které včera použil jako provizorní obinadlo. Podíval se na ránu,přes noc se na ní utvořil docela slušný strup. Naruto ho polil dezinfekcí a začal zase obmotávat,teď už sterilním obvazem. Měl už to skoro hotové,když najednou ucítil na svém zápěstí cizí dotek. Škubl sebou a podíval se na Itachiho,jehož černé oči si ho bedlivě prohlížely.....










Paráda! Děkuju moc. :-* Hrozně se těšim na pokračování.. :) Já to prostě žeru! xD