Je to tady další díl,mno xD co říct,měla jsem trochu té tvůrčí krize,takže se to promítlo,ale snad to je čitelné

Naruto se skoro dusil. Vlastně na tom nebylo ani nic tak vtipného,ale v danou chvíli se prostě neudržel. Smál se na celé kolo a poodhaloval nechápajícímu Uchihovi,svůj bělostný chrup. Temné oči si chechtajícího Blonďáčka pečlivě prohlížely a nevycházely z údivu. Když se smál byl ještě roztomilejší než,když mlčel. Pořád něžně svíral chlapcovo zápěstí. Itachi zápasil s podvědomím,které na něj teď řvalo a burcovalo jeho tělo k nějakému činu. Už si nebyl ničím tak jistý,jako dřív. S největším citem jakého byl schopen,trhl s Uzumakim směrem k sobě. Naruto už se nesmál. Nasadil výraz "znásilněné srnky" a kdyby byl Itachi byť jen o setinu citlivější,asi by se nad ním rozplakal.
"Co t-to děláš?" v těch modrých hlubinách se odrážela směsice strachu a vzrušení.
"Uvidíš"
Mladý Uchiha nachýlil svou hlavu o něco blíž k té Blonďáčkově a otřel se zlehka o jeho rozechvělé rty. Z náhlého pohybu ho rozbolely nezhojené rány,ale tu bolest potlačoval,měl na práci daleko důležitější věci než tohle.
Otíral se o ty hebké polštářky,tak plné a sladké. Už jen pouhé pomyšlení na polibek mu zastíralo mysl. A Naruto stále nejevil žádné známky odporu. Podíval se mu do očí,byly přivřené a chlapcovy tváře žhnuly rudě.
Itachiho napadlo,že se nejspíš ještě nikdy s nikým nelíbal a s mužem už tuplem ne. Trochu ho to pobavilo,vlastně i pro něj to byla premiéra. Zatím se nikdy necítil být přitahován stejným pohlavím,takže byl sám maličko nervózní,ale koneckonců byl to přece Uchiha,a tak na sobě nedal absolutně nic znát.
Zato Narutova mysl byla úplně převrácená a naprosto chaotická. Nevěděl co se to děje. Nechtělo se mu věřit vlastním očím ani smyslům. Itachi ho vážně líbá! Vždyť,vždyť přece......nechtělo se mu přemýšlet nad důsledky,alespoň teď ne. Chtěl využít tuhle nastalou situaci a tak se jeho prsty jemně zabořily do uhlově černých vlasů toho Uchihovského "výrostka".
Itachi se usmál. Už nebylo co řešit,měl krapet obavy z Narutovy reakce,ale teď již bylo jasné,že protestovat nebude.
Znovu se něžně opřel do jeho rtů,ale nyní zapojil veškeré obličejové svalstvo. Nejdřív zkoušel jen drobné motýlí polibky,které následně prohluboval,až se z nich staly dravé a vášnivé. Bylo až s podivem,jak rychle se Naruto dokázal přizpůsobit. Sám začínal přebírat iniciativní pozici a za chvilku už málem nedal Itachimu ani šanci se nadechnout. Povalil ho na postel,ale asi si jen matně uvědomoval stav těla pod sebou,jelikož na něj žuchnul dost nešetrně. Itachi se neubránil bolestnému syknutí. Nechtěl kazit tak krásný okamžik,ale tohle ho dost zabolelo.
Blonďáček se zapřel rukama o postel,aby na Uchihu působil co nejmenší zátěží,ani jemu se nechtělo kdovíjak přestávat v rozdělané práci. Napadlo ho,že by mu k životu stačilo líbat navždycky tyhle sladké rty.
Už notnou dobu nikdo z nich nepromluvil a místností se ozývaly jen občasné vzrušené vzdechy a hluboké nádechy obou chlapců. Byl čas pokročit dál a tohoto privilegia se,jako první ujal Itachi. Jeho chtivé ruce se obtočily kolem chlapcova pasu a jazykem polaskal opálenou pokožku na štíhlém krku. Naruto zasténal. Dlouhé bledé prsty se nenápadně vkradly pod oranžovou bundu a začaly rozjíždět svou vlastní show. Ale ani mladíček nezůstával pozadu. Bloudil rukama po nezraněných částech Uchihovy hrudi a snažil se vrýt si do paměti každičkou píď. Vážně byl nádherný,od hlavy až k patě a hlavně byl JEHO! Alespoň pro tuto chvíli. Užíval si laskání,jež mu Itachi dopřával,bylo jedno,že ho vlastně ani nezná,cítil se s ním dobře a v bezpečí a to stačilo.
Mezitím venku pomalu zapadalo slunce,ale obě osoby ve staré chatrči si toho ani nevšimly.









