close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2010

Pomoz mi prosím V - Polibek

30. dubna 2010 v 22:00 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Je to tady další díl,mno xD co říct,měla jsem trochu té tvůrčí krize,takže se to promítlo,ale snad to je čitelné
love



Naruto se skoro dusil. Vlastně na tom nebylo ani nic tak vtipného,ale v danou chvíli se prostě neudržel. Smál se na celé kolo a poodhaloval nechápajícímu Uchihovi,svůj bělostný chrup. Temné oči si chechtajícího Blonďáčka pečlivě prohlížely a nevycházely z údivu. Když se smál byl ještě roztomilejší než,když mlčel. Pořád něžně svíral chlapcovo zápěstí. Itachi zápasil s podvědomím,které na něj teď řvalo a burcovalo jeho tělo k nějakému činu. Už si nebyl ničím tak jistý,jako dřív. S největším citem jakého byl schopen,trhl s Uzumakim směrem k sobě. Naruto už se nesmál. Nasadil výraz "znásilněné srnky" a kdyby byl Itachi byť jen o setinu citlivější,asi by se nad ním rozplakal.
"Co t-to děláš?" v těch modrých hlubinách se odrážela směsice strachu a vzrušení.
"Uvidíš"
Mladý Uchiha nachýlil svou hlavu o něco blíž k té Blonďáčkově a otřel se zlehka o jeho rozechvělé rty. Z náhlého pohybu ho rozbolely nezhojené rány,ale tu bolest potlačoval,měl na práci daleko důležitější věci než tohle.
Otíral se o ty hebké polštářky,tak plné a sladké. Už jen pouhé pomyšlení na polibek mu zastíralo mysl. A Naruto stále nejevil žádné známky odporu. Podíval se mu do očí,byly přivřené a chlapcovy tváře žhnuly rudě.
Itachiho napadlo,že se nejspíš ještě nikdy s nikým nelíbal a s mužem už tuplem ne. Trochu ho to pobavilo,vlastně i pro něj to byla premiéra. Zatím se nikdy necítil být přitahován stejným pohlavím,takže byl sám maličko nervózní,ale koneckonců byl to přece Uchiha,a tak na sobě nedal absolutně nic znát.
Zato Narutova mysl byla úplně převrácená a naprosto chaotická. Nevěděl co se to děje. Nechtělo se mu věřit vlastním očím ani smyslům. Itachi ho vážně líbá! Vždyť,vždyť přece......nechtělo se mu přemýšlet nad důsledky,alespoň teď ne. Chtěl využít tuhle nastalou situaci a tak se jeho prsty jemně zabořily do uhlově černých vlasů toho Uchihovského "výrostka".
Itachi se usmál. Už nebylo co řešit,měl krapet obavy z Narutovy reakce,ale teď již bylo jasné,že protestovat nebude.
Znovu se něžně opřel do jeho rtů,ale nyní zapojil veškeré obličejové svalstvo. Nejdřív zkoušel jen drobné motýlí polibky,které následně prohluboval,až se z nich staly dravé a vášnivé. Bylo až s podivem,jak rychle se Naruto dokázal přizpůsobit. Sám začínal přebírat iniciativní pozici a za chvilku už málem nedal Itachimu ani šanci se nadechnout. Povalil ho na postel,ale asi si jen matně uvědomoval stav těla pod sebou,jelikož na něj žuchnul dost nešetrně. Itachi se neubránil bolestnému syknutí. Nechtěl kazit tak krásný okamžik,ale tohle ho dost zabolelo.
Blonďáček se zapřel rukama o postel,aby na Uchihu působil co nejmenší zátěží,ani jemu se nechtělo kdovíjak přestávat v rozdělané práci. Napadlo ho,že by mu k životu stačilo líbat navždycky tyhle sladké rty.
Už notnou dobu nikdo z nich nepromluvil a místností se ozývaly jen občasné vzrušené vzdechy a hluboké nádechy obou chlapců. Byl čas pokročit dál a tohoto privilegia se,jako první ujal Itachi. Jeho chtivé ruce se obtočily kolem chlapcova pasu a jazykem polaskal opálenou pokožku na štíhlém krku. Naruto zasténal. Dlouhé bledé prsty se nenápadně vkradly pod oranžovou bundu a začaly rozjíždět svou vlastní show. Ale ani mladíček nezůstával pozadu. Bloudil rukama po nezraněných částech Uchihovy hrudi a snažil se vrýt si do paměti každičkou píď. Vážně byl nádherný,od hlavy až k patě a hlavně byl JEHO! Alespoň pro tuto chvíli. Užíval si laskání,jež mu Itachi dopřával,bylo jedno,že ho vlastně ani nezná,cítil se s ním dobře a v bezpečí a to stačilo.
Mezitím venku pomalu zapadalo slunce,ale obě osoby ve staré chatrči si toho ani nevšimly.


Pomoz mi prosím IV - Itachi?

19. dubna 2010 v 20:32 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Tak jo :D je tu další kousek :D a znovu bych chtěla pokračování věnovat Kha :) Za neoblomnou vůli při čtení xD Jen doufám,že se bude líbit ^^


Ty oči.....černé neproniknutelné,kdyby se do nich člověk díval dost dlouho určitě by se v nich ztratil,nebo by přinejmenším zešílel. Tím si byl Naruto naprosto jistý,když teď měl tu možnost to ověřit. Když ucítil na své ruce ten cizí chladivý dotek,prudce se otočil,i když předem věděl čí je ta dlaň,jenž se ho dotýká.
Prohlížel si ho. Itachi i se svýma temnýma očima. Naruto byl,jako z kamene,vůbec se nedokázal hnout,ani nic říct. Prostě tam jen tak stál a zíral do těch hlubokých očí. Jak snadné bylo se v nich ztratit....
Stál tam nehnutě dalších několik minut,nikdo z nich nepromluvil ani slovo. To ticho začínalo být trochu skličující a tak se ho Naruto rozhodl prolomit. Hledal vhodná slova,jež by věnoval osobě na posteli,ale nějak je nemohl najít,takže z něj nakonec vypadlo pouhé "A-ahoj"
Ano anooo,gratuluj si blbečku nic inteligentnějšího jsi ze sebe vysoukat nemohl že? Znělo to tak uboze,bože co si o mě pomyslí? Maximálně tak,že je v jedné místnosti se slabomyslným. Propánajána! Naruto si chystal zrovna jednu vlepit,když se místností rozlehl tichý,ale jasně zřetelný hlas.
"Naruto....jmenuješ se tak viď?" Naruto bezmyšlenkovitě přikývl. Itachi pokračoval "jen bych chtěl vědět jednu věc,proč jsi mi pomohl? Jdu po tobě,řekl bych,že jsem pro tebe hrozba,tak proč jsi mě nenechal tam v lese umřít?" Uchiha zaměřil svůj pátravý pohled na blonďaté individum,sedící vedle postele.
Uzumaki nevěděl co říct,tuhle otázku dřív,nebo později očekával,ale stejně ho překvapila a zastihla nepřipraveného. Civěl na Sasukeho bratra neschopen odpovědi. Pokrčil tedy neutrálně rameny a čekal,že to jako odpověď postačí. Hluboce se mýlil. Tohle Itachimu nestačilo ani za mák. Chtěl z Naruta vydoloval víc.
Když se tady dneska ráno probudil,problesklo mu hlavou,že musí být určitě mrtvý,ale když viděl kde se nachází tak mu došlo co se stalo. Někdo,no ano,někdo ho zachránil,i když absolutně netušil,kdo by mohl být natolik pošetilý,nebo šílený,aby se pokoušel zachraňovat zločince třídy S jakým je právě on. O to víc se na toho blázna těšil. A teď,když se tu zjevil právě tenhle kluk, Uzumaki Naruto,ten jehož měl v Akatsuki za úkol sledovat,a ten který by z něj měl mít tu největší hrůzu,byl zaskočený,mile zaskočený. Sledoval ho už nějakou tu dobu a co říct? Byl to hlupáček,ale svým způsobem naprosto sladký hlupáček. Za tu dobu znal Narutův charakter,byl bezprostřední a některé věci mu déle docházely,ale pro svoje přátele a pro svou milovanou vesnici by se byl rozkrájel. Jeho povaha se mu zamlouvala,až přespříliš. A celkově nejen povaha. Naruto byl vlastně vcelku úžasný. Poměrně vysoký,zlehka opálená kůže,nebesky modré oči,ve kterých se zračila radost ze života a v neposlední řadě nádherné zlatavé vlasy. Shrnutí? Itachimu se líbil.
Mezitím co Uchiha "meditoval" se Naruto rozhlížel,vyčkával. Vlastně ani nevěděl na co čeká,ale něco ho nutilo počkat si na výsledek.
A pak se výsledek dostavil.
Sevření kolem jeho zápěstí zesílilo,ale ne natolik,aby to bolelo a Uchihova ruka si ho přitáhla blíž k sobě. Naruto nasucho polknul,tahle přílišná blízkost ho dostávala do rozpaků a to bylo to poslední co chtěl,aby na něm Itachi viděl. Bohužel sametová dlaň mu nedávala na výběr. Byl tak blízko Uchihovi bledé tváře,že by mu mohl počítat pihy,tedy kdyby nějaké měl.
Blonďáček se neopovážil ani dýchat. Tak moc se mu líbilo setrvávat takhle blizoučko. Připadalo mu to moc příjemné,uklidňoval ho Itachiho dech,pravidelný srdeční tep a jeho náruč tak pěkně hřála. Najednou ho osvítil Aláh,či cosi podobného,jelikož ho nenapadla lepší idea než mladého Uchihu pohladit,nebo se alespoň dotknout jeho krásné tváře. Jeho ruka se pomalu,ale jistě přibližovala cíli,když se ozval Itachiho žaludek,na to se Naruto bláznivě rozchechtal.

Pomoz mi prosím III. - Přemítání

11. dubna 2010 v 21:10 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Mno,aby to nějak shrnula :D je tu další díl mé povídky...vlastně ho ani nedokážu nějak popsat,nevím jestli se mi povedl,ale snad se to alespoň bude dát číst :) a myslím že ho věnuji Kha,za to že má svatou trpělivost a tyhle moje škváry čte ^_^

Btw. název není nic moc,ale lepší mě nanapadl ^w^

Do Konohy Naruto přišel asi v půl jedenácté. Kupodivu se po něm nikdo nesháněl,tedy...někdo přeci jen ano. Byl už u dveří svého domu,když se mu najednou zdálo,jakoby něco slyšel. Otočil se,ale nikoho si nevšiml a tak tomu dál nevěnoval pozornost. Odemkl dveře a když za sebou užuž chtěl zamknout ozval se ze stínů důvěrně známý hlas. "Kde jsi byl?" otázka byla strohá,přímá a vyslovena byla až s děsivou odměřeností. Narutovi přejela přes záda husí kůže. "Sasuke?" trochu se mu zachvěl hlas,když vyslovoval jméno svého nejlepšího přítele.
"Tak povíš mi to?" Sasuke vystoupil ze stínů a postavil se do dveří,aby mu Naruto nemohl zavřít před obličejem.
Naruto se narovnal a podíval se nejmladšímu z Uchihů do tváře. "Byl jsem se projít" odvětil,teď už s naprostým klidem Naruto a zabodl svoje studánkové oči do Sasukeho černých.
Přímost blonďáčkovi odpovědi zjevně Uchihu zaskočila. Zavrtěl hlavou a protočil oči. "Tohle už mi nedělej Ubožáku! Měl jsem to tebe docela strach" plácl Naruta po rameni a zase rychle zmizel do temnoty noci.
"Co tohle mělo znamenat,pane bože" zamumlal si pro sebe Uzumaki a zavřel dveře od bytu.
Svlékl se do pyžama,došel si pro batoh a začal do něj házet léky,obvazy,a v neposlední řadě nějaké to jídlo,aby Itachi ani v nejmenším nestrádal. Vážně mu neskutečně záleželo na jeho stavu. Připadal si,jako omámený,nebo zdrogovaný,těžko se to dalo rozpoznat. Tak moc se těšil,až za ním zítra zase půjde,že ani nemohl usnout. Pořád se převaloval a myslel na něj,na to jak tam tak bezmocně ležel,na to jak byl sladký a nevinný,když spal. Člověku se jen těžko věřilo,že ten muž s andělskou tváří byl vrah nespočtu lidí,svých příbuzných,ale i dalších,jenž zabil jako člen Akatsuki.
Nakonec usnul samosebou opět s myšlenkami na Itachiho.
Slunko už vysvitlo a jeho horké paprsky se začaly přes okno opírat do Narutovi tváře. Blonďáček se pomalu probouzel k životu. Neochotně se posadil na postel a zamžoural,dosud spánkem zastřenýma očima na velké nástěnné hodiny. "Do háje" ulevil si. Nepatrně zaspal,jen tak asi o dvě hodiny. Byl to nejspíš následek jeho nočního "meditování" nad Itachim. Přemýšlel nad ním tak usilovně,že usnul až ve dvě hodiny ráno. A teď? Teď bylo deset a on měl v plánu vyrazit před osmou. Co když už se probral? Naruto nechtěl ztrácet drahocenný čas,jenž mohl věnovat péči o,jak by se to dalo nazvat? O jeho "tajemství". Věděl,že o něm nesmí nikomu říct,ani Irukovi,nebo Jiraiyovi,natož třeba Sasukemu.
V rychlosti na sebe naházel oblečení,nijak se nezaobíral detaily typu-že si vzal děravé ponožky, nezapnul si poklopec a ani mikinu. Popadl batoh,který si včera prozíravě připravil,nazul boty a svištěl za svým "tajemstvím".
Měl kliku protože u brány Listové nebyla ani noha. Vesele jí proběhnul a utíkal lesem,aby u těch chatrčí byl co nejrychleji.
Pořád ještě nedokázal pochopit proč se sakra těší na to,až ho uvidí. Nevěděl to,vážně netušil,ale došlo mu,že to snad radši ani vědět nechce. Užíval si ten pocit štěstí,který mu dodávala péče o zraněného Itachiho.
Už zase stál před těmi chatrčemi a už zase neměl ani páru o tom,jak se sem dostal. Rozbušilo se mu srdce,když stál u první z chatrčí a bral opatrně za kliku. Dveře tiše klaply a s mírným zavrzáním se otevřely. Naruto vešel dovnitř. Jeho pohled okamžitě směřoval na starou postel a kupodivu tam pořád ležel. Jeho největší,včerejší noční můrou bylo,že se vrátí a Itachi už tu nebude. Ani moc nepřemýšlel nad tím,že s počtem zranění co Uchiha utržil,by byl útěk takřka nemožný.
Došel k posteli a posadil se na židli. Začal z batohu vytahovat obvazy a dezinfekci,aby mohl převázat rány. Naklonil se nad Itachiho o němž si myslel že spí,nebo je ještě pořád mimo sebe a začal mu odmotávat z paže svoje roztrhané triko,které včera použil jako provizorní obinadlo. Podíval se na ránu,přes noc se na ní utvořil docela slušný strup. Naruto ho polil dezinfekcí a začal zase obmotávat,teď už sterilním obvazem. Měl už to skoro hotové,když najednou ucítil na svém zápěstí cizí dotek. Škubl sebou a podíval se na Itachiho,jehož černé oči si ho bedlivě prohlížely.....

Pomoz mi prosím II. - Pacient

8. dubna 2010 v 19:08 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
Tak xD je tu druhý díl :D Nevím no,mám z něj rozporuplné pocity,ale není to zase tak zlé (doufám) užijte si ho a nezabíjejte mě prosím,kdyby vás to hodně zklamalo :)



Naruto se i se svou zátěží dal opět do běhu. Cítil,že Itachi má na kahánku a potřebuje co nejrychlejší ošetření. Jeho rány začaly silně krvácet,a jestli se mladému ninjovi zdála Uchihova tvář mrtvolně bledá již předtím,tak teď se její bělost nedala ani přesně vyjádřit. On umírá,problesklo hlavou Blonďáčkovi. Byli na místě. Ani si neuvědomil jak se dostal k těm starým chatrčím,ale byli tady. S Itachim,jehož končetiny povlávaly ve vzduchu,zapadl do nejbližší z nich.
Měli docela štěstí jelikož uvnitř chatrče zůstalo i strohé vybavení. Hlavně postel byla důležitá. Naruto na chvíli zapochyboval má-li polomrtvého Itachiho položit do postele o jejíchž kvalitách se dalo pochybovat. Přece jen byla nejspíš provrtaná červotoči a prolezlá dřevomorkou. Ale nebyl čas na dlouhé rozmýšlení,Uchiha v jeho náručí zaskučel. No,když se to s ním propadne,alespoň nebudu muset řešit jeho zachraňovaní- Naruto se ušklíbl. Složil náklad s co největší opatrností na postel. Ta sice zavrzala,ale nerozpadla se. "Ufffff" ulevil si blonďatý ninja a začal Itachiho svlékat z krví prosáklých věcí.

Nejdřív zastavil krvácení všech hlubokých ran,pak ho omyl a obvázal i zbytek těch "lehčích" zranění. Musel roztrhat své triko a ještě pár dalších hadrů,které našel v domě,ale nějakým zvláštním způsobem se cítil šťastný. Poté se Naruto posadil na židličku,kterou našel pohozenou stranou. Musel se ujistit,že černovlasý mladík je mimo nebezpečí života. Seděl tam.....dlouho.....jak dlouho vlastně? Sám nevěděl a bylo mu to jedno. Prostě tam jen tak seděl a čekal,čekal až se jeho "Pacient?" uchechtnul se. Ano,pacient bylo asi to správné slovo. Čekal až se probere.
Mohl tam sedět,řekněme 4-5 hodin,když se Itachiho víčka lehce zachvěla a z jeho stále velmi bledých úst se vydralo slabé zasténání. Narutovi poskočilo srdce. Cítil ho až v krku....cítil,že mu z něj spadl obrovský kámen,aniž by věděl proč. Bude žít-pomyslel si. Vstal ze židle a došel pro vodu,kterou nechal položenou na poličce. Trochu jí nalil Itachimu do pusy. Ten ji reflexivně polknul,ale stále byl v bezvědomí.

Celou dobu co tu Naruto seděl a hlídal jeho stav,měl také čas si Sasukeho bratra pořádně prohlédnout. Sice ho už několikrát viděl,ale pokaždé jen na krátký čas. Teď,když tu tak ležel a spal,vypadal trochu jako anděl. Jeho havraní vlasy byly rozházené po polštáři a pár neposedných pramínků měl spadaných v obličeji. Blonďatý ninja měl chuť ty nezbedné prameny z jeho krásné tváře odhrnout. Krásné? To si vážně myslím že je KRÁSNÁ? Probůh. Naruto by si s chutí nafackoval. Ale je těžké bít sám sebe za pravdu. ANO Itachiho tvář byla vážně krásná. Nebylo na ní jediné vady,vlastně jak si vzápětí sám Naruto uvědomil,na celém Itachim nebyla jediná sebemenší vada. Alabastrová kůže,uhlově černé vlasy,oči barvy noční oblohy a ty rýhy pod nimi....ach..... PLESK! Kůže na Blonďáčkově pravé tváři se pomalu,ale jistě začala zbarvovat do ruda,pod náporem krve,která se do ní,po facce jenž si sám uštědřil,hrnula.
Myslet na něco takového nebylo na místě. Tohle byl impuls,byl čas vrátit se do Konohy dokud se po něm neshánějí,tedy pokud už nezačali. Naruto doplnil vodu a položil ji na postel vedle pravidelně oddechujícího Itachiho. Zítra se sem vrátí a donese pořádné obvazy,dezinfekci a něco k jídlu. Ještě chvilku chtěl zůstat a dívat se něj,ale byl vážně čas odejít,a tak se chtě nechtě zvedl. Bylo to vážně zvláštní....ještě ráno byla jeho největší starost,jestli si dá v Ichiraku rámen s vejcem, nebo bez a teď?
Sám sobě to přiznával dost těžce,ale na téhle mumii,která tu spala,mu začalo záležet. Byl to krok směrem do propasti a Naruto to moc dobře věděl. Sebral se a vyšel z chatrče,slunce zapadalo,modlil se aby do vesnice dorazil ještě než bude tma.

Pomoz mi prosím- Setkání

3. dubna 2010 v 20:00 | «Loenelie Abarai» |  >Naruto FF<
FF na anime: Naruto
Pár: Naruto Uzumaki x Itachi Uchiha
Žánr: Shounen ai

Poznámka autorky: Tak je tu první z mých rozepsaných děl,jen doufám že se bude líbit,snad to nezkončí u prvního dílu a bude z toho kapitolovka :)

Bylo nádherné letní odpoledne. V ulicích Listové bylo vedro k padnutí a nikde nebylo místo,kde by se dalo zchladit. Blonďatý ninja se poflakoval na střeše svého domu. To otravné vedro ho pomalu ubíjelo. Snažil se přijít na nějaký plac,kde by se neopékal jako kuře na rožni. Chvíli nad tím dumal,jeho mozek šrotoval na plné obrátky...a pak najednou "Bingo" řekl mimoděk mladíček a seskočil ze střechy dolů.
Procházka lesem mu udělá dobře. Stejně už dlouho nikde nebyl a v lese už vůbec ne. Hustý porost stromů obklopoval takřka celou Konohu a alespoň si tam najde stinné místo,aby si trochu odpočinul. Popadl láhev s vodou,bleskurychle přeskákal střechy domů a pelášil co nejdál od vesnice.
Běžel už nějakou tu chvíli,ale pořád mu ještě připadalo že je moc blízko,a tak zrychlil a upaloval dál dokud mu nedošel dech. Zastavil se,aby se rozhlédl kolem sebe. Tuhle část lesa neznal. Odhadl,že může být takových 10-12 km od Listové.
Spokojeně se sesul k zemi a zády se opřel o nejbližší strom,cítil se hrozně unavený a asi za necelých pět minut usnul.

Tou dobou se,ale lesem plahočil ještě někdo. Jeho stín se pomalu šoural po zemi přesně v rytmu jeho chůze a ninja si myslel že kromě něj a jeho stínu v lese nikdo není,teď už ne.
Byl zraněný a jeho sinalá tvář vypovídala o velké ztrátě krve. Utržil několik hlubokých bodných i řezných ran všude po těle.
Měl tu misi....ale nedaleko odsud ho dopadla velká banda potulných ninjů,nájemných vrahů a jiných zvířat. Bohužel on dnes nebyl ve své kůži. Jindy by se s třiceti nýmandy vypořádal mrknutím oka,ale dnes to bylo spíše na opak. Ploužil se čím dál pomaleji,bolelo ho celé tělo. Jeho plášť s červenými mraky se zachytil o větev a strhl ninju k zemi."Tohle je poslední rána" pomyslel si muž předtím než s žuchnutím spadl na zem a ztratil vědomí.

Blonďáček sebou škubl,okamžitě stál na nohou. Co to bylo za hluk? proletělo bystrou myslí. Ozvalo se to někde blízko a tak vykročil směrem k místu odkud se domníval,že slyšel ránu. Přidal do kroku. Byl si jistý,že se někomu něco stalo,považoval to za svůj šestý smysl,nebo něco takového.
Nemýlil se. Ještě pár nejistých kroků,když mezi stromy spatřil nehybně ležící tělo. Rozeběhl se k mužské postavě na zemi.
"Bože" vydechl Naruto a přetočil ninju na záda,aby se podíval o koho jde. Mohl to být někdo z vesnice,ale když mu pohled sjel na plášť,který ležel vedle,bylo mu jasné že půjde o někoho z Akatsuki,teď už tu byla jenom sekundární otázka: O koho? Pohlédl pravdě tváří v tvář a musel si zakrýt ústa,aby nevykřikl na hlas. Ano poznal ho,ty černé vlasy,černé oči a rýhy pod nimi,byl to určitě on. Znal toho muže z fotky,ale nejen to....už se s ním setkal i osobně a to několikrát. Na zemi předním ležel nelítostný vrah,zločinec třídy S,nukenin z Konohy a bratr jeho nejlepšího přítele Uchiha Itachi.
Notnou chvíli tam jen tak klečel a přemáhal touhu nechat ho tady zemřít,ale Uzumaki Naruto takový nebyl a ani být nechtěl. Nedokázal zůstat netečný k potřebným. Prohlédl si Itachiho zubožené tělo,které evidentně utrpělo nesčetně ran a následně ho zvedl do náruče. Uchiha slabě zasténal,ale neprobral se. Naruto se rozhodl nenechat ho tu a alespoň Itachimu ošetřit rány,když už nic jiného,nemůže si stěžovat že mu nepomohl.
Nedaleko odsud bylo pár opuštěných chatrčí ještě z doby,kdy Konoha nebyla tak lidnatou vesnicí,tedy Naruto pevně doufal že tam ještě nějaká chatrč stojí. Rozeběhl se směrem,domnívajíc se že je správný. Vydržel běžet asi deset minut,než musel zastavit. Ať si to připouštěl sebeméně Itachi nebyl zrovna nejlehčí náklad a tak mladý ninja zpomalil do normální chůze. Přítěž na jeho rukou se náhle začala vrtět. Blonďáčkův pohled utkvěl na tváři právě se probouzejícího "nepřítele" a jejich oči se na okamžik setkaly. Nebeská modř a hluboká temnota se spojily v jedno. Naruto si tyhle oči důkladně prohlížel a neviděl v nich nic pěkného. Itachiho oči byly strhané,unavené a zračilo se v nich utrpení ruku v ruce se zármutkem a bolestí. Naruto se chystal užuž něco říct,ale když se znovu podíval Uchihovi do tváře,byly jeho oči zavřené. Itachi zjevně omdlel.