close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2009

Chybíš mi:part 1

29. září 2009 v 19:57 | «Loenelie Uchiha» |  >Bleach FF<
FF na anime: Bleach
Pár: Renji Abarai,Ichigo Kurosaki
Druh: Shounen-ai


Bylo tomu asi měsíc co Ichigo se svými přáteli opustil Soul Society. Život se vrátil do svých kolejí a vše bylo,jako než odešli,tedy všechno ne. Ačkoli to Ichigo nerad přiznával,velice se mu po Společenství stýskalo,našel si tam spoustu nových přátel a známých,které by rád zase viděl,hlavně tedy jednoho z nich. Jejich první setkání neproběhlo zrovna v přátelské náladě,ale postupem času,který strávil ve Společenství Duší se nějak sblížili a on musel uznat,že mu ta osoba nehorázně přirostla k srdci. Byli si hrozně podobní ve všech ohledech,ve kterých to jen lze,byli stejně paličatí,natvrdlí,ale i oddaní a pro přátele by se klidně rozkrájeli. Ichigovi se to líbilo. Konečně našel někoho,kdo by se mu podobal.
A právě proto byl teď tak nešťastný,nebyl tu a on se neměl s kým hádat,koho provokovat,zkrátka bylo mu bez něj smutno. Ichigo zrovna seděl ve škole,ve své lavici a místo toho,aby alespoň na vteřinu dával pozor,jako obvykle lelkoval a zíral z okna. Když tu najednou pocítil nárůst duševního tlaku v okolí školy. Škubnul sebou. ,,Hollow?" pomyslel si Ichigo. Vyučující si všimla,že Ichigo nějak pobledl a tak se ho zeptala jestli se cítí dobře. Ichigo zavrtěl hlavou a dovolil se jí,jestli může na chvilku na čerstvý vzduch. Vystartoval ze třídy,tohle musel jít okamžitě vyřešit. Venku před školou zašel do křoví,odznakem zástupce shinigami,který dostal od kapitána Ukitakeho,ze sebe vyrazil svou duševní podobu,své tělo tam nechal a pospíchal na místo odkud cítil Hollowa. Zanedlouho Ichigo stanul přímo před Hollowem a nestačil se divit. Někdo ho už předběhl. Ichigo toho shinigamiho neviděl,jelikož bojovali zády k němu. Najednou Hollow padl k zemi a zmizel,byl konec. Teď si Ichigo konečně mohl prohlédnout tvář svého kolegy. Shinigami,který stál před ním,se usmál a prohodil ,, Ahoj Ichigo,dlouho jsme se neviděli". Ichigo zkoprněl. Chvilku nebyl sto slova,ale pak se sebral a vykoktal ze sebe ,, R-Renji?". Rudovlasý shinigami se znovu usmál a Ichigo si pomyslel,že v tom odpoledním světle to Renjimu strašně sluší. ,, sakra,na co to zas myslím?" řekl si pro sebe vzápětí a nejraději by si dal facku. Jak tam teď Renji stál napadala Ichiga spousta myšlenek,o kterých ani netušil,že je někde v hlavě má. Pociťoval najednou takové příjemné šimrání v břiše a uvědomoval si,jak dobře se cítí,když tu Renji je s ním. ,,Kurva" řekl si opět pro sebe Ichigo,nejsem snad na kluky,nebo jo? I když by to vysvětlovalo,jak moc se mi poslední dobou po Renjim stýskalo,nevyznám se v tom. Ichigo sváděl vnitřní boj,ale neuvědomoval si,jak divné to asi připadá Abaraiovi. ,, Ichigo,jsi v pořádku?",Renji udělal pár kroků směrem k zamyšlenému Ichigovi,něžně ho uchopil za ramena a zatřásl s ním. Ichigo se konečně probral ze svého podvědomí. Najednou si uvědomoval blízkost,jaká byla mezi ním,a mužem před ním. Cítil jeho dech na své tváři,cítil jak ho Renjiho ruce drží pevně kolem ramen,bylo mu to nadmíru příjemné,tohle mu scházelo po celý ten čas co byl pryč. Teď už byl konečně naprosto jistý co cítí!

Vždycky tě budu milovat

29. září 2009 v 10:48 | «Loenelie Uchiha» |  >Naruto FF<
FF na anime: Naruto
Pár: Sasuke Uchiha, Uzumaki Naruto
Druh: Shounen-ai

Bylo asi několik málo minut po osmé hodině ráno,když se černovláskova očka konečně rozlepila. Dnes byla středa na desátou měli se svým senseiem naplánovaný trénink. ,,Sakra" pomyslel si černovlásek a rychle se vyhrabal zpod peřiny. Neměl zrovna ve zvyku spát takhle dlouho,ale včera nemohl douho do noci usnout,bylo to způsobeno něčím,nebo spíše někým. Zjistil to teprve nedávno,při jednné docela obtížné misi,kterou s tou osobou absolvoval. Nedokázal to pochopit. Byl s nim přeci tak často a ani jednou ho nic takového nenapadlo,až teď. Sklopil oči a zadíal se do podlahy. ,,Do hajzlu" řekl si pro sebe a vzal si do ruky společnou fotku jejich týmu. Přejel prsty po usměvavém blonďáčkovi na fotce a tiše zašeptal ,, Proč zrovna ty Naruto?" černovláskovi oči teď spočinuli na hodinách na nočním stolku ,,Kruci přijdu pozdě" v rychlosti popadl oblečení a spěšně ho na sebe naházel. Ze stolu vzal klíče od domu a vyběhl směrem k místu setkání. Po chvilce běhu dorazil na místo. Sakura a Naruto už tam čekali. Sakura na Sasukeho mávala už z dálky,ale mladý Uchiha ji,jako obvykle zcela ignoroval,vážně ho tahle růžovovlasá sépie otravoval,pořád jí říkal ať ho neobtěžuje,ale ona ne a ne si tovzít k srdci. Beze slova kolem ní prošel a namířil si to přímo k Narutovi,ten se na něj zadíval,jako obvykle se zakřenil a pozdravil ,,Ahoj Sasuke". Sasuke nasadil ledový výraz,i když teď,když už si byl naprosto jistý že k Narutovi něco cítí,to bylo mnohem těžší zachovat si chladnou masku,ale nakonec se zcela ovládl a z úst mu vyplynu pouhé ,, no nazdar". Naruto se zazubil,ale dál Sasukeho zkoumal pohledem. ,,Ježíš,, pomyslel si Sasuke začínal ztrácet svou naprosto ledovou a neproniknutelnou tvář,jednoduše se začínal červenat. ON? Sasuke Uchiha? nemožné! Doufal že si toho Naruto nevšimne,ale vzhledem k tomu že na něj ustavičně zíral to bylo nemožné. Seděli tam už asi 4 hodiny,nikdo z nich už ani nedoufal že se jejich sensei dostaví. První to tedy zabalila Sakura,oznámila klukům že odchází domů,a mávnutím ruky se snimi rozloučila. Naruto se nabídl že s ní půjde,ale Sakura ho odbila s tím,že se raději projde sama. Naruto se tedy posadil zpět k Sasukemu. Černovlásek na podobnou chvíli čekal ,doufal že se naskytne příležitost,kdy budou jen sami dva. Sedl si k Narutovi blíž a pohlédl mu zpříma do těch jeho blankytně modrých očí. ,, Naruto?" ´vyslovil jeho jméno Sasuke. ,,Hmm?"
odvětil mu blonďáček,který se právě utápěl v očích svého společníka. ,,J-já....." koktal Sasuke ,,chtěl bych to něco říct" dořekl a začal se znovu trochu červenat. Naruto přiblížil svou hlavu k té Sasuke a tázavě se na něj zadíval. ,,Poslouchám" řekl na konec a Sasukemu se sevřelo hrdlo,cítil na své tváři jeho teplý dech a najednou zatoužil políbit Narutovi rty. Nakonec se,ale přece jen po Uchihovsku ovládl a zase začal povídat ,, Víš Naruto,neříká se mi to snadno,ale už to v sobě prostě nedokážu dál dusit,nevím jak na tohle budeš reagovat,ale prostě chci,abysi to věděl" nachvíli se odmlčel a zadíval se na nebe,apk pohledem sklouzl zpět na svého blonďatého přítele,nadechl se a téměř neslyšně zašeptal: ,,Miluju tě Naruto" přimhouřil oči,snad aby zmíznil dopad výsměchu od Naruta,ve který věřil. Místo toho,ale pocítil jak ho Narutova ruka bere za bradu a pak si už jen matně uvědomovat Narutovi rty přisáté na těch jeho. Překvapeně sebou škubl. Tohle by ho nikdy nenapadlo. Chvilku se sladce líbali,ani jeden z nich se nemohl toho druhého nabažit,nakonec se od sebe stejně odtrhnout museli. Naruto se ušklíbl a přitiskl si Sasukeho k sobě. Dal mu něžný polibek na čelo. A pak to Sasuke uslyšel ,, Taky tě miluju Sasuke,vždycky tě budu milovat!". ,,Zdá se mi to snad?,, pomyslel si Sasuke,ne vážně to řekl. Černovlásek věnoval Blonďáčkovi úsměv. Těď už byl Sasuke opravdu na sto procent štastný,ani na vteřinu nepomyslel na pomstu,kterou přísahal svému bratrovi,chtěl jen jediné a to zůstat navždy v objetí své lásky Naruta Uzumakiho :)


THE END

Láska v armádě :)

27. září 2009 v 15:36 | «Loenelie Uchiha» |  >FMA<
FF na anime: FMA
Pár: Edward Elric,Roy Mustang
Druh: Shounen-ai

Byl večer,blonďatý chlapec seděl na okením parapetu ve svém pokoji,nemohl spát,narozdíl od svého mladšího bratra,který spokojeně oddechoval (jak jen brnění může xD ) na druhé palandě. Už dlouhou dobu ho něco trápilo,jeho žluté oči vzhlédly k měsíci,povzdechl si. Měl plnou hlavu myšlenek na jednu osobu,které nešly vyhnat. Seskočil z parapetu a vlezl si do postele,takto přemýtal snad každý den,myslel si že se z toho zblázní,ale nemohl si pomoci. Nakonec ho přeci jen přemohla únava a on usnul bezesným spánkem. Na druhý den vstal z postele hlava mu třeštila(moc toho poslední dobou nenaspal) a ještě k tomu musel hned ráno podat hlášení z mise,ze které se právě vrátili. Nechtělo se mu. Bál se,osoby,na kterou těď musel pořád myslet,jeho černočerných očí,ve kterých se utápěl,kdykoli se do nich zadíval. ,,Roy Mustang" zaznělo mu v hlavě,otřásl se. Bohužel tam musel,nedalo se tomu vyhnout. A tak se tedy oblékl a vydal se směrem k centrále a Mustangově pracovně. Bratra nechal ještě odpočívat,tohle vždycky absolvoval sám,Al u toho rozhodně být nemusel. O chvíli později stál už u plukovníkových dveří. Zaklepal. ,,Dále" ozval se z druhé strany tlumený příkaz. Edward sebral všechnu odvahu a otevřel. Roy stál u okna a něco pozoroval (zkrátka čučel do blba xD ) Edward si okašlal,aby si vynutil plukovníkovu pozornost. ,,Á to jsi ty Edwarde" zaznělo tiché konstatování a Roy konečně odtrhl svůj pohled od okna a zadíval se Edovi do očí. Tohle bylo na staršího Elrica trochu moc. Svůj pohle od Mustanga odvrátil a začal zkoumat velice zajímavý vzor koberce,kterého si před tím nikdy nevšiml. Roy to postřehl,přešel k Edwardovi blíž a sklonil se k němu,aby mu mohl pohlédnout přímo do očí. Ed nechápal,nechápal proč tohle Mustang dělá?
,,provokuje mě snad?" pomyslel si. Edward nebyl schopen dál přemýšlet,normálně by ho tohle zase až tak z míry nevyvedlo,ale momentálně už se prostě nedokázal dál udržet. Ta ochromující blízkost,která mezi nimi panovala mu nějak zatměla racionální smýšlení. Edward si byl už nějakou dobu jistý,že svého nadřízeného miluje. Teď už zkrátka nebylo zbytí. Chytil Roye za pas postavil se na špičky,pohlédl mu do očí na nic už raději nečekal a políbil ho na rty. Myslel si že ho Mustang praští,nebo ho okřikne a vyhodí,ale nic se nestalo,naopak Roy se do polibku plně zapojil,Edward se konečně odvážil otevřít do té doby pěvně zavřená víčka. Royovi polibky byli čím dál vášnivější a vroucnější. Nakonec se od sebe odtrhli,až když jim začal scházet kyslík. Mustang Edwarda pohladil po tváři a usmál se na něj,Edward po Royovi vrhl jeden ze svých pitomoučkých,ale přesto tak roztomilých úsměvů. Tohle Roye vždycky dostávalo do kolen. Nakonec Ed promluvil a vyslovil to,co už mu chtěl dlouho říct ,,Miluju tě" řekl to tak tiše,jako by se bál,že se to všechno pokazí až tohle vysloví,ale nic se nestalo. Zvedl oči k Royovi,chtěl vědět jak se na tohle bude tvářit. Mustang si Edwarda přitáhl k sobě,sklonil svou hlavu k té jeho a zašeptal stejně tichounce,jako předtím Ed ,, Já tebe taky prcku a moc" Edward jako by přeslechl tu narážku,kterou si ani v téhle chvíli nemohl Mustang odpustit. Teď bylo Edovi všechno jedno,byl tím nejšťastnějším člověkem na světě,šíleně se mu ulevilo,když si to všechno řekli. Roy si ho k sobě přitiskl co nejblíž,políbil ho do jeho zlatavých vlasů a pak šeptl ,, ale nikomu o tomhle říkat ještě nebudeme ano? " Ed se poťouchle zasmál a pak zavrtěl hlavou. Měl to po čem nejvíc toužil a všechno ostatní mu bylo jedno. Taky něměl nejmenší zájem na tom,aby o jejich vzathu věděla celá centrála a hlavně Alphonse. Časem jim to ale určitě všechno poví,tohle se nedá utajit věčně :)

THE END

K rubrice povídky

27. září 2009 v 14:46 | «Loenelie Uchiha» |  ♥Povídky♥
Rozhodla jsem se že sem budu dávat,svoje povídky na anime,nevím jestli se vám budou líbit,kdyby ne,tak je sem dávat přestanu,psát moc neumím,tak mi to prosím odpusťte.
Zatím jich moc nemám tak gome i za to.